Bílinská kyselka je nejstarší obchodovaný lázeňský pramen na světě. Tuto královnu lázeňských pramenů provází kdomě mnohačetného pozitivního vlivu na zdraví člověka také vyvážená lahodná chuť její mineralizace a přirozená perlivost nasycením přírodního kysličníku.
Od roku 1782 byly známy léčebné vlastnosti minerální vody, jak o tom svědčí původní latinský nápis na mramorové desce zasazené v čele lázeňské terasy. Kvalita Bílinské kyselky a přispěla k jejímu rozšíření do řady evropských zemí. V roce 1786 bylo rozesláno 42 000 džbánků, v roce 1850 již 109 559 džbánků a v roce 1900 to bylo 4 315 307 džbánků. Byla postavena hrnčírna, ve které se tyto džbánky vyráběly. Z této doby pocházejí také některé první lázeňské budovy.
Velký podíl na rozvoji a využití minerálních zdrojů měli vědci Dr. F. A. Reus, později jeho syn A. F. Reus. První z uváděných byl geolog a později balneolog, autor řady odborných knih. Jeho syn, mineralog, lékař, profesor na univerzitě v Praze a ve Vídni, působil později v Bílině jako lázeňský lékař. Řadou provedených rozborů přispěli k odbornému využití minerální vody, která je i dnes známa pod názvem Bílinská kyselka. Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při onemocnění ledvin a močových cest, zvláště pak při výskytu kamenů i písku, dále revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii.