Lüneburské vřesoviště

Lüneburské vřesoviště je území v Dolním Sasku. Leží 30 kilometrů od Lüneburgu. Jde o první evropské velkoplošné chráněné území vyhlášené mimo vysokohoří či daleký sever. Slouží k ochraně biodiverzity, vědeckému výzkumu, řízené péči, osvětě i rekreaci.HistorieÚzemí bylo osídleno již v neolitu, což dokládají mohyly a pohřebiště. V rámci rezervace stojí 8 větších sídlišť a dalších 10 dvorců, které obklopuje zeleň vysázená jako ochrana před požáry. V období 3000 př. n. l. bylo území porostlé souvislými lesy, kde převažovaly březové doubravy, které lidé později káceli a vypalovali. Jejich místo zaujal vřes, který se zde již předtím omezeně vyskytoval. Do poloviny 18. století se tu podle historických map rozkládala rozlehlá území porostlá vřesem a místy jalovci. V polovině 19. století byla vřesoviště likvidována zemědělstvím a vysazováním monokultur jehličnanů. Na počátku 20. století se začalo se záchranou zbytků původní podoby.V roce 1909 byl založen soukromý spolek Verein Naturschutzpark, o rok později se začal věnovat Lüneburskému vřesovišti, zakoupil pozemky kolem Wilseder Bergu a získal i další pozemky. V roce 1911 byly hranice chráněného parku uznány státem, který zde o deset let později vyhlásil přírodní rezervaci. Na jihozápadním okraji rezervace v roce 1938 Luftwaffe postavila polní letiště, což narušilo terén i ekosystémy. V dubnu 1945 jej zabralo britské vojsko a plochu 3 000 ha používalo jako tankodrom. Britové území opustili na počátku 90. let po protestech ochránců i veřejnosti. Nová výstavba je regulována, žije zde 1500 stálých obyvatel. Chráněny jsou stavební památky lidové architektury.